Diskuze

souhlasím s Tvým názorem, aby dítě mohlo navštěvovat rodiče jak by chtělo samo, a ne jak mu nadiktuje soud a popř. se dítě předává za asistence policie nebo soc. pracovnice. Akorát bych připoměla, že by se u toho měla dodržovat určitá pravidla s ohledem na partnerku a ostatní v nové rodině. Aby nenastala situace, jak už někdo popisoval, že dítě si přijde k tatínkovi, kdy chce a jak chce. To už zase asi záleží na domluvě otce s dítětem. Nebo se můžou scházet někdy i mimo bydliště otce atd.

Vítám Tě mezi námi. Nicméně dovol, abych Tě na něco upozornila.
Vyžaduji, aby se zde diskutovalo slušně a bez urážení s cílem kohokoliv pošpinit. Pokud je kritika nebo nějaké to ulevení si, tak ok, ale v rámci přijatelných mezí.

To, co jsi zde před tím předvedla, odpovídalo přesně diskuzi na abecedě. Navíc ta Tvoje IP je mi...no řekněme povědomá.
Proto jsem Tvůj příspěvek smazala.

Nemám zájem tu dělat cenzuru tak, aby se lidé zde báli vyjádřit svůj názor, ale trvám na přijatelných mezích.

Myslím, že děvčata zde již zjistila, že jsou tu pravidla dost volná a rozhodně nehodlám nikomu mazat příspěvky jen protože bych s nimi třeba nesouhlasila.

Nicméně platí a i nadále bude platit, že příspěvek, který bude vulgární, urážlivý či jinak nevhodný, bude z této diskuze odstraněn a to bez upozornění.

Tak pěkný den a vítej.

To, že mají návštěvy probíhat po dohodě všech si také rozhodně myslím.

Jo, jen tak mmch, včera napsali děti manželovi, že zítra přijdou. Manžel byl dost naštvaný, protože se neumějí normálně ozvat, natož se slušně zeptat a hlavně dlouhou dobu bylo ticho po pěšině a najednou si prostě nadiktují, že přijdou a my ať se třeba po....
Nicméně v té chvíli, aniž by o tom uvažoval, prostě odepsal, že jo.
Pak přišel domů a říkal mi to a že se mu to nelíbí. Bodejť taky jo, když cílem je vyzvědět novinky, protože se několik věcí změnilo a nebožka chce vědět odkud vítr fouká.
Koukal na televizi a mezi tím pořád nad tím mudroval, že se mu tohle nelíbí a kdyby tu nebyli jeho rodiče, tak už by si děti nebral vůbec.
Jednak na to nemá a jednak už ho to prostě vytáčí, protože oni ho jako tátu nevnímají, ale jen jako toho zlého, ke kterému musí chodit, ten co platí mámě to "směšné" výživné atd. a co naplat, že to v nich vychovala nebožka. Už toho má dost.
Tak jsem mu řekla, že mu opravdu neumím pomoct, když to nechal dojít až sem a buď ať je zticha a nebo to nějak vyřeší.
Ještě chvilku si mudroval a pak víte co holky udělal? Já zírala jako puk. Vzal mobil a napsal, že víkend ruší a až je bude chtít, tak jim dá vědět. :-O
Normálně jsem koukala jak vyvoraná myš.

Jo, je toho na něj už příliš a nebožka překročila všechny meze. Jen doufám, že jí to přinese alespoň uspokojení, když připravila děti o tátu.

Nedělám si samozřejmě iluze, že tím to končí, ale je vidět, že já nemusím říkat nic, on k tomu dojde díky ní sám.

tohle je opravdu smutný, když to takhle dopadne. Všechno je o lidský normální domluvě, bez snahy útočit. Dokud si tohle všechny strany neuvědomí, tak nemůže nic normálně fungovat. Na každou akci je rekace. Dlouho se nemusí nic dít a tatínek všechno kvůli dětem snáší, ale jednou tom musí přetéct. Obávám se, že je asi domluva u nás jen utopií. Znám zatím jen jednu ženskou, která se dokázala u rozvodu domluvit na alimentech. A to před tím než začal soud s manželem. Jinak většina postupuje, tak jak tady píšeme. Rovnou do útoku, co nejvíc, bez ohledů na všechno. Je to vlastně rozpoutání války, která se bez obětí neobejde. Štve mě i můj přítel, který si je absolutně jistý, že ho zvýšení nečeká . Místo, aby bývalce zavolal a snažil se s ní domluvit, jak si to představuje a ukázal jí dobrou vůli. Tím vůbec nic neztratí, naopak je tady naděje, že se nebude vláčet dlouho po soudech a prožívat to, co tady většina za vás popisuje.

Na to není moc co říct, protože přesně tak to je.
Stejně jako byli u plození dva, i teď jsou stále dva a ne jeden nebo druhý.
Je opravdu smutné, když jeden a ještě máma udělá všechno proto, aby vztahy nefungovaly. Na druhou stranu je, ale také fakt, že je to i chyba těch chlapů, protože si to neměli nechat líbit od samého začátku.
I když to někdy může být tvrdší pro děti, tak do budoucna to má smysl..hlavně pro ně.
Člověk by měl být schopný se kvůli nim oprostit od emocí, které cítí vůči partnerovi a já vím, že to jde. Jen se musí chtít.
Zvlášť pokud ten chlap není vyloženě grázl. Pokud je tak tam se toho moc dělat nedá.
Ale i tak znám ženskou, která i přestože jí chlap ublížil, před dítětem o něm nikdy křívé slovo neřekla. Ublížil jí, ne jemu a tak dítě má do dneška tátu, se kterým normálně funguje.

Platí i pro Tvého partnera, že by i on měl vyvinout nějakou aktivitu a sám se snažit. Tak to prostě je, nejde jen pasivně přijímat, co přijde.

To jsem ráda, že stý příspěvek do diskuse je zrovna můj, asi bychom se, holky, měly všechny sejít a buchnout na oslavu nějaké to šampáňo (no, bojím se, že jedno by nestačilo!).
Je vidět, že máme dost podobných zkušeností. Taky si o sobě nemyslím, že bych nedokázala takzvaně překročit svůj stín a podívat se na problém očima partnerovy bývalé manželky. Ostatně jsem sama také něčí bývalou manželkou. Ale přesto nebo možná právě proto, že jsem sama byla ve stejné situaci, dotyčnou dámu vůbec nechápu. Dokud měla prakticky všechno, což já jsem třeba na začátku neměla, a partner dceři platil spoustu věcí nad rámec výživného a normálně se s ní stýkal, tak do toho neustále ryla, až zničila všechny vzájemné vztahy a nastolila nepřátelské ovzduší ze všech stran. Když se to posléze vyhrotilo do neúnosných mezí a partner dceři přestal dávat cokoli dalšího a nakonec se s ní přestal i stýkat, tak začala zase pro změnu vyvádět kvůli tomuhle. Chtěla, aby se všechno vrátilo k původnímu stavu, ale v tenhle moment jsme se s partnerem shodli na tom, že my nebudeme skákat tak, jak bejvalka píská, a že vztahy jsou oboustranně narušené už natolik, že by z toho stejně nic dobrého nevzešlo. Takže smůla, ovšem ne pro nás, my máme tím pádem klid. A ona ať zpytuje svědomí, co svými zásahy dceři zařídila.
Už jsem několikrát napsala, že mám to štěstí, že můj partner dokázal docela reálně vyhodnotit situaci a zaujmout k tomu rozumný postoj, takže se dokázal vzepřít neustálému kolotoči vydírání, urážek, pomluv a jiných nechutností, které z jakéhokoli kontaktu s dcerou díky její matce pramenily. Podle toho, co píšeš, je tvůj partner v tomhle směru také už na správné cestě. To, že odvolal víkend s dětičkami, je výsledkem jakéhosi procesu racionalizace, prostě už přestává podléhat emocem a uvažuje reálně. Negativní roli v tom celém patrně hrají jeho rodiče, které ho zřejmě ke styku s dětmi motivují. U nás byl ten samý problém. Partnerova matka byla v tomto směru dost nekritická. Už je to celé za námi, ale dodnes jí nemohu zapomenout některé výroky, kterými se mě dotkla, když mi neustále dávala pocítit, že holka k nám nechodí patrně mou vinou. Dnes ví, že je to jinak, ale nikdy mi neřekla, že už to chápe, raději mlčí.
V každém případě patrně ale tvůj manžel udělal pořádnou čáru přes rozpočet své ex, ta už se určitě radovala, že k vám nasadí agenty FBI a bude mít čerstvé informace, co je u vás nového. Normálně ti řeknu, že se mě to sice netýká, ale mám z toho sama radost jako blecha, jak se vám to tak hezky povedlo :-)

V tomto směru uvažuju stejně jako ty. Soudy, policie, sociálka - toho všeho se také děsím a vyhýbám se tomu. Můj bývalý manžel mi hezky dlouho vůbec výživné neplatil a co bych já tenkrát za to dala, kdyby dítěti poslal dárek k Vánocům nebo k narozeninám. Dnes už výživné posílá, jeho výše je směšná, ale já jsem ráda, že chodí aspoň něco, moje dítě nijak nestrádá a než bych se s ním měla nějak kontaktovat nebo se kvůli tomu vypravit k soudu, tak to raději nic nechci. Někdo může namítnout, že takovým přístupem poškouzuji vlastní dítě, ale jak jsem už napsala, dítě nijak nestrádá, když bychom na tom byli opravdu špatně, tak bych to samozřejmě řešit musela, ale zatím není důvod, a domnívám se, že pro dítě je lepší, když má doma mámu, která je v pohodě, než vystresovanou závistivku a věčnou žadatelku o zvýšení alimentů, která díky soustavnému obíhání advokátů, soudů a sociálek, případně dětských psychologů nemá pak na vlastní dítě ani čas. Možná jsem divná a nemusí se mnou každý souhlasit, ale pro mě je to ztráta času, za tu dobu jsem schopná si k těm penězům přijít mnohem efektivněji a bez nervů.

Je to takové symbolické, že:).
Ty už tady z nás všech, jsi prošla vším od N(nadšení) přes S(snahu), P(procitnutí), O(obranu), R(rozum manžela) až U(úleva). Jednotlivé etapy mají ještě mnoho mezistupňů, někde se téměř překryjí, ale takhle to vidím. My ostatní jsme ještě někde mezi.

Souhlasím se vším, je to tak a z toho co vím, právě jen ty mámy, kterým jde skutečně o zájem dítěte si váží jiných hodnot a nemají potřebu používat dítě jako nástroj vydírání.
Mám radost, že Ty máš radost:) a zrovna tak to platí i o mě, kterákoliv z nás má nějaký úspěch, něco dobrého, mám radost zrovna tak, jako by se to týkalo mě osobně.

Pro mě je divná máma, která se víc soustředí na ex než na své dítě a platí to o to víc, když si tak úplně nemá na co stěžovat a i když by naopak měla být ráda, že dítě chodí k tátovi, tráví spolu čas, táta platí výživné jak má, kupuje dárky atd., její dítě obecně nijak zásadně ze strany táty nestrádá. Máma které jde především o dítě nemá potřebu schromažďovat informace o tom jaký má otec majetek nebo ho žalovat při každém pocitu křivdy o zvýšení výživného apod.
Naopak raději dá energii a péči dítěti, místo soudním tahanicím a špinění táty. Jak jsi napsala sama, je možnost přijít k penězům mnohem efektivněji a bez nervů.
To, že si vysoudím o pár stovek nebo jeden dva tisíce navíc, tátu dětem nenahradí a pokud je to neplatící otec, kterého nezajímá nic, tak je to jen zbytečně ztracený čas.

Mrzí mě, že se také řadíš k nám, i když v malinko jiné pozici, tak pořád je to stejné, nejde o dítě a to je špatně.
Přeji Ti pevné nervy a sílu to zvládnout.

Líbí se mi, jak jsi hezky pojmenovala všechny ty etapy. Tak nějak to opravdu je. Jsem ráda, že my už to máme za sebou, a mohu ti říct, že když se to vyřešilo a partner se s dcerou definitivně přestal stýkat, byla to úleva nejen pro mě, ale pro mého partnera snad ještě víc. Mě to štvalo, ale on to byl, kdo to musel řešit, takže pro něj to bylo takové vysvobození z problému.
Možná to může být někomu divné, proč vůbec chodím na tuhle diskusi, když už k nám teď holka nechodí, stále trvají boje ohledně výživného a útoky bejvalky proti mému partnerovi i mně, takže je to stále aktuální. Navíc si říkám, že třeba moje zkušenosti a postřehy mohou být užitečné pro někoho dalšího, kdo to právě sám prožívá.
Stejně jako ty mám i já radost, za každý krůček, který se jakékoli z děvčat tady povede udělat na cestě k vytouženému klidu a domácí pohodě. Moc samozřejmě záleží na vstřícnosti a pochopení ze strany partnera, ale pokud je to normální a rozumný chlap, ve většině případů stačí obrnit se trpělivostí a nechat ho, přičemž ho samozřejmě musím vhodně směrovat a upozorňovat, aby ke svému poznání došel sám. Někomu to trvá kratší dobu a jinému déle, ale věřím v sílu zdravého rozumu. Vždyť nikdo snad nechce prožít život v neustálém stresu z minulosti.
A ještě jedna věc. Bezprostředně po rozvodu jsem svého bývalého také pořádně nenáviděla a nijak se nebudu tajit tím, že bych byla schopná provést mu i nějakou ničemnost, jen abych si ulevila. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych k tomu mohla využít svoje dítě. Láska k dítěti a snaha ochránit ho od všech těch tahanic a nepříjemností byla vždycky silnější než touha "pomstít se" mu. Proto nedokážu pochopit matku, která dítě jako nástroj pomsty používá. Po nějaké době mě opustily i emoce a dnes jsem nejšťastnější, když o svém ex vůbec neslyším, natož o něm něco zjišťovat.