Diskuze

Tímto se chci omluvit Tereze, že jsem chybně vyhodnotila o koho se jedná.

Tereza se na mě obrátila emailem, z něhož jsem dospěla k závěru, že jsem ji neprávem považovala za jinou osobu.
Svůj postoj i to proč a jak jsem došla k takovému závěru jsem jí vysvětlila v emailu a rovněž jsem se za tuto záměnu omluvila.

Dodávám, že každý kdo se tu slušně chová, je zde vítán.

Přeji všem pěkný den.
Veselka

Ono je to skutečně tak, jak už jsme si mockrát řekli...pokud by vše fungovalo v přijatelných mezích, všechny bychom byly rády, aby se naši partneři s dětmi stýkali.
Jenže bohužel to tak často není a pak je to úleva pro všechny, když se vztahy přeruší.
Platí to ve všech oblastech života, když jeden zneužívá druhého, není to vyrovnaný vztah.
I já to beru podobně a mnohým z nás to prostě pomůže sdělit si své pocity, radosti i starosti.
Nehledě na to, že můžeme najít i někdy nějaké řešení konkrétní situace.
Musim, ale také říct, že bych za nějaké takové stránky, tím nemyslím konkrétně tyto, ale obecně s tímto tématem a osobními zkušenostmi, byla vděčná když jsem do našeho vztahu šla.
Bohužel takových stránek moc není a hlavně málokdo je hledá, protože takové problémy prostě nepředpokládá.
Kdybych byla poučena, věřím, že bych se některých prvotních "chyb" jistě vyvarovala. I když co si budeme povídat, nad vlastní zkušenost není a sytí hladovému nevěří, že:).
Ale určitě je možné, být pak obezřetnější.

Já vzpomínám na "hodnou tetu ze sociálky" u soudu v Kladně, kde jsem žádal o kontakt se synem úterý - neděle 1x za 14 dnů. (Střídavá péče díky nebožce nepřipadala bez několika let u soudů v úvahu.) Soudružka prohlásila, že je pro co nejširší styk otce s dítětem, proto se přiklání k návrhu matky = pátek - neděle a víc ani ťuk... Nakonec mi ještě velice slušná soudkyně přiklepla čtvrtek-neděle. Mimo rozsudek mi ex "půjčila" syna za poslední rok o jednu (1) hodinu navíc...

Edit: příspěvek napsán dnes, ale jako odpověď byl na str. 4 - smazala jsem jej a vložila jako nový, aby nezapadl.
Hledala jsem ho dlouho:).

Ono je to právě o tomto zřízení, které rozhodně nejedná v zájmu dítěte. Měl by fungovat tzv. mediátor, který by zajišťoval, aby se rodiče byli schopni v zájmu dítěte domluvit a i nadále oba plnili svoji rodičovskou povinnost.
Určení termínů je sice někdy dobré, když jeden chce a druhý ne, ale obecně to vůbec nic neřeší a navíc to dává matce (většina dítě dostane do péče) nástroj k tomu, jak dítětem otce vydírat.

100% souhlasím.

Je určitě moc dobře, že stránky s takovou diskusí existují. Když jsme tenkrát řešili problém u nás, tak jsem si připadala tak trochu jako mimozemšťan. Jediný člověk, se kterým se tohle mohla řešit a který mi ve všem rozuměl, byla moje máma. Kamarádky něco podobného samy nezažily, i když teď už jsou některé ve stejné situaci jako jsem byla tehdy já, takže mě sice kolikrát vyslechly, ale bylo vidět, že naprosto nechápou, o čem mluvím. Některým připadalo nepochopitelné, že mi partnerova dcera vadí - přece jsem prý věděla, že ji má, tak jsem s tím musela počítat. Jenže tohle nikomu, kdo to nezažil, nevysvětlíš. Mně zpočátku nevadila jeho dcera jako taková, ale vadilo mi, že její návštěvy znamenají jen a jen problémy a že to zatěžuje náš život a vztah. Když se pak začala i ona sama chovat škaredě, přenesla se ta moje nechuť ke všemu už pak i na ni samotnou. Dnes k ní mám naprostou averzi a budu nejšťastnější, když se s ní nebudu muset do konce svého života potkat. Pokud si k ní znovu najde cestu můj partner, bránit mu nebudu, ale poučena z chyb minulých už nedovolím, aby to jakkoli narušilo můj domov a můj vnitřní klid.
Tehdy jsem měla tendence řešit všechny ty pocity zoufalství a křivdy vůči sobě a své rodině tím, že jsem se uzavírala do sebe, zavírala se sama v pokoji a ničila se svými vlastními myšlenkami. Tehdy by mi určitě pomohlo sednout si někde tam v koutku mého pokoji k takovéhle diskusi a podělit se o svoje trápení s podobně "postiženými".
Napsala jsi, že mám tady jako jediná zatím za sebou všechny fáze tohohle problému, ale stejně si, holka, nemyslím, že mám vyhráno a hlavně že mám vyhráno napořád. Mám strach, že protistrana změní časem taktiku a že například až madam dospěje a bude mít sama rodinu, bude chtít nastrkovat otci vnoučata, aby vydojila něco alespoň takovým způsobem. Prostě a krátce - život je věčný boj!

Dokud si partner dceru ještě brával, byl problém snad s každým víkendem, kdy ji měl mít. Jednou si přijel pro holku, nikde nikdo, zamčený barák. Podruhé s ní chtěl jet lyžovat, tak holce záměrně nedala lyže. Potřetí měl být výlet na kole, tak tvrdila, že je kolo rozbité. Několikrát na domluvu ohledně styku nereagovala matka vůbec nebo neodpověděla, jestli ano nebo ne, zato nás všechny zahrnula těmi nejvulgárnějšími výrazy, které si asi umíš představit. Zlatým hřebem ovšem bylo, když si ji partner směl brávat, ale ne ke mně do bytu, což jsem upřímně řečeno vítala, ale kontakt je v takové podobě docela nerealizovatelný. Když ex věděla, že s ní nemá kam jít, tak by mu ji půjčila klidně třeba na týden. Nebo jednou jsme ji měli vrátit v sobotu a v neděli měli odjet na dovolenou, ale matka nebyla doma a holku nebylo kam vrátit. Děkuji, ale jsem ráda, že už od tohohle všeho máme pokoj. Kontakt s dítětem ano, ale ne za každou cenu, nejsme masochisti.

všechno je vždy o domluvě a slušném chování . Jakmile na jedné straně tohle chybí, nemůže to nikdy fungovat. Bohužel chyby dělají někdy i tatínkové. Můj přítel udělal velkou chybu, která měla za důsledek, že jeho dcera k němu momentálně nechce. Určitě tam byl i vliv její matky, ale on od začátku naučil svoje dítě jen na to - přijedeš , něco dostaneš, někam pojedeš, něco si užiješ. Jasně, do jisté míry to je normální a v pořádku. Jenomže, když se to hrotí do neúnosné míry , dítě získá pocit, že to tak má být pořád. A když to jedenkrát není, okamžitě ztratí zájem.

jsem ráda, že jsem si vše vysvětlily. Děkuju.

Všechny moc zdravím a přeji pěkný bezproblemový víkend. Moc ráda vás čtu, je to přínos pro každýho člověka, nikdy neví co mu život připraví za překvapení.
Tak zatííím pa Terka.

Nejdůležitější ale teď pro tebe je, jestli si z toho vzal tvůj přítel ponaučení. Tedy jestli si uvědomil, že dcera nejezdí za ním, ale že si jezdí pro dárky. Měl by si uvědomit, že patrně z její strany není ten cit takový, jaký by měl být, když jí táta nechybí. A mohl by tím pádem na svoje dítě aspoň začít nahlížet trochu kritičtěji. Téměř všechny dnešní děti si dobře dokážou najít cestičku, jak mít z něčeho užitek či výhodu, ale když je rodič soudný, tak je zavčas usměrní a nedá se do něčeho podobného vmanipulovat, ale pokud si rodič myslí, že si dítě získá dárky a tím, že mu bude ustupovat, čeká ho zklamání. Dítě si nezíská, pouze u něj ztratí respekt.