Diskuze

Ne,fakt si z Tebe neutahuji,soudkyně řekla,že si přítel má na alimenty půjčit. Nebo mu ještě navrhla,že by mohl prodat přilehlé nemovitosti k domu,rozuměj,to je pouze dvůr a malá zahrada. Víš o někom,kdo by koupil dvůr nebo zahrádku,které je pokračováním dvoru? A dovedeš si představit,že se ráno probudíš a pod okny ložnice ti sedí někdo,kdo si koupil tvůj dvůr? To už si může rovnou i přilehnout,budeme skoro rodina! A taková magorka prosím zasedá jako soudkyně za 70tisíc měsíčně a pak si dovolí lustrovat podnikatele. Ten aby vydělal to co ona,tak se musí pěkně otáčet,spoustu věcí umět a dělat 15 hodin denně. A ne jak ona,když jsme na ni přes dvě hodiny čekali než se dostaví!
A mám takové nutkavé pokušení nasr... nebožku. Za 14 dní budu mít nové auto a mě strašně láká přijet k tomu soudu ve fáru ze kterého jí vylezou oči z důlků.A nevím jestli si to dokáži rozumem zakázat a nebo vyhraje furiantsví a já budu mít tu chvilkovou radost z jejího opičího ksichtu až to uvidí.

Jo, cítím s Tebou a je pravda, že už bych se taky v tomhle ohledu asi příliš na partnera neohlížela.
Protože i když chápu, že ho to mrzí tak tím, že bude zavírat oči, ničeho nedosáhne.
A přesně jak Ty píšeš, i já nebožce její dovolené, hadříky a jiné přeji, ale pokud je to tedy o zájmu dítěte, tak se nejdřív musíme bavit o tom, co potřebuje dítě, možnostech rodičů, rozdělit vyživovací povinnost spravedlivě mezi oba a pak když jí na to zbyde..stejně jako nám..tak ať si na ní klidně jede třeba 10x.

Je to prostě hnus. Jediné, co Tě může Izmailo těšit je, že na prozkoumání Tvých účtů nemá právo, Ty nejsi povinný rodič.
Ale nemysli si, i já jsem u soudu byla propírána a taky se chtělo sahat na můj majetek.
Akorát tedy nebožka s právničkou moc neuspěla, protože to co považovali za můj majetek, byl jen byt kde jsem byla v nájmu a odešla z něj.
Právě tohle mě fascinuje, jak naše soudnictví naprosto neskrývaně podporuje takové vyžírky.

Hele není Tvoje nebožka i ta moje? U nás to bylo naprosto stejné. Plat poloviční, nájem dvojnásobný a když se pak prokázalo, že to je jinak..plat ze mzdové účtárny a nájem jsem si zjistila od jiného nájemníka, tak musela s pravdou ven. A co se stalo? Vůbec nic, prostě se to přešlo a hotovo.
Ale manžel byl obviněn z téhož. Dokonce bylo řečeno, že i když má účetnictví v naprostém pořádku a zcela transparentní, tak to nic neznamená, protože osvč si prostě příjmy zkreslují.
My jsme dokonce argumentovali tím, že pokud mají pochybnosti, tak se nebráníme důkladné daňové kontrole. To však bylo smeteno, protože proč...hádejte, nemohli by tvrdit, že si to vymýšlí.

A víš proč ještě to bylo smeteno? Protože takovou důkladnou kontrolu by mohl zajistit tak akorát audit firmy, jenže ten by musel někdo zaplatit. Že by nebožka, když má stále takové pochybnosti?
Jinak z toho, co naší ex u soudu všechno prošlo, tak z toho se mi chce zvracet. Už mě dokonce napadlo podat stížnost na průběh celého toho jednání, kdy jedna strana je srážena při jakémkoli pokusu o svoji obhajobu, že to k věci nepatří, kdežto druhá strana tak blije a blije nesmysly a žalozpěvy a soud zapisuje a zapisuje tyhle blamáže. Většina výroků naší ex odporovala zdravému úsudku, přesto byly ovšem zaprotokolovány. Představ si to asi tak, že bys najednou začala jezdit ve Ferrari nebo v Porsche, na dotaz, kde jsi na něj vzala, jednoduše odpovíš, že ti ho přinesl Ježíšek nebo že jsi ho našla na ulici nebo že bylo ve slevě za 10 tis.Kč, soud to zaprotokoluje a jede se dál. Jenže takhle to u těch poblblých soudů doopravdy chodí. A smutné je, že tyhle diletanty, co jsou nedotknutelní a na jejich platy nesmí nikdo sáhnout, si platíme my sami z našich daní. Omlouvám se za tyto své výroky všem rozumným a fundovaným soudcům, ale nevím, kde jsou schovaní, protože já jsem se zatím s žádným takovým nesetkala.

Ano Ty to prostě můžeš vzít kde chceš, od toho máš přece rodinu, ne. Ale nebožka, ta nemusí nic, prostě nic. Nikdo jí nebude kontrolovat jestli opravdu peníze jdou na dítě, jestli se podílí jak má, jestli opravdu pečuje o dítě jak má, prostě nikdo. A když lže, no tak co, vždyť o nic nejde.
Ono stačí přečíst si několik rozsudků a je to docela jasné.
Mám jich několik a v menších obměnách je to stále to samé.
První strana hlavička, konstatování o co jde.
Druhá strana shrnutí návrhu matky, shrnutí postoje otce 2:1. Třetí strana shrnutí kolik matka vydělává, kolik platí nájem a obecné žvásty o tom, že děti mají zvýšené nároky, ale už žádná konkrétní čísla. Pak podívání o tom, že je nutné dětem zajistit přiměřený život atd.
Čtvrtá strana dost konkrétní výpisy o tom, kolik otec vydělává, kolik má náklady, kde žije, jak žije atd.
Pátá strana rozsudek
No a nyní, je to až šestá, protože na páté straně pokračuje rozebírání otce, s kým žije, kde kdy byl, tak půlka stránky se věnuje ještě mě atd.
Takže i z toho si člověk může udělat obrázek.

Také jsem nadnesla, že obě děti už můžou chodit na brigády a vydělat si na kapesné apod., jo naběhla jsem si, protože vyživované děti nemají povinnost.

Jo, ještě perlička, manžel se zeptal kde má na to vzít a i ten doplatek, když si potřebuje taky koupit nové auto..podotýkám, že to auto opravdu potřebuje kvůli práci, jednak už je dost poruchové a má problémy, protože by potřeboval jiný typ auta a zatím mu vychází vstříc (už dva roky)..za poplatek firma pro kterou dělá. Čekal až skončí leasing a auto bude i opotřebované...... a nemá ani na akontaci, takže si i na tu bude muset půjčit. Tak mu řekli, že to je jeho problém a výživné má před autem přednost.
Prostě dokázat pochopit, že auto je pro někoho k práci nezbytné jako třeba tužka a bez něj nic nevydělá nebo to, že i čtyřleté auto, které má najeto téměř 200tis, opravdu není zánovní a bezporuchové, je naprosto nadlidský výkon.

Opravdu "kvalitní" myšlenka, že si má otec na placení výživného půjčit v bance. V ten moment se ale stává dlužníkem, má dluhy - o jaké životní úrovni v ten moment mluvíme? Má dotyčné "děťátko" taky "nárok" na tatínkovy dluhy? Mělo by, ne? Když má nárok na stejnou životní úroveň jako jeho otec a otec žije "pod úroveň", tak proč by ne? Já vím, pouhá utopie a ironie. Ale netřeba zoufat? Ještěže je nablízku nějaká "zlá macecha", kterou je potřeba taktéž "podojit" až "vydojit" do dna. Jen čekám, kdy bude muset ze svého skromného výživného dotovat ty mizerné vyžírky i moje dítě, když už nebude mít ani můj partner, ani já.

Jano,děťátko se má podílet pouze na vysoké životní úrovni a klidně ikdyž tu úroveň zajišťuje macecha,kterou doma nenávidí a pomlouvají,ale na dluzích otce už neee.
Také čekám kdy soud vydá rozhodnutí,že na Bubulíkově životní úrovni se bude podílet můj syn svým sirotčím. Mě by to v tomto státě vůbec nepřekvapilo. V životě jsem nebyla u soudu,až u té frašky ohledně alimentů,kde jsem byla stále předvolávána jako svědek.
Můžu zkonstatovat,že teď dělím dobu,tak jak spíše bylo před Kristem a po Kristovi,tak já mám před soudem a po soudu. Před soudem jsem fakt věřila ve spravedlnost a když někdo vykládal zkazky od soudu,jak to bylo hrozné,nespravedlivé,tak jsem mu nevěřila. Všem se omlouvám. Dnes tomu opravdu věřím,ale to tě musí vyškolit a musíš to vidět na vlastní oči. A také jsem chtěla podat stížnost na podujatost soudkyně,ale právník mě varoval,že většinou na okresním soudu jsou dvě nebo tři a ty spolu sedí v kanclu a že by se nám ještě mstila.

Bohužel Tě zklamu, podstatné je to, co je na záznamu i proto jsem řekla, že bez diktafonu už do soudní síně nejdu.
Stěžovat si můžeš, ale není kdo by Ti to dosvědčil. Protože soudce to jednak popře, za druhé dá ev. k dispozici záznam z jednání, kde tohle není a tudíž pak není jediný důvod se tím zabývat.
Hmm, jo taky jsme tak dopadli, odpověď byla, že vše je v naprostém pořádku, protože o tom proč jednání začalo pozdě jsme byli informování...samozřejmě nebyly, ale protistranna ano, ale soudkyně to řekla, tak to musí být pravda. A jednání netrvalo 10 minut, ale hodinu... to, že ten zbývající čas na diktafonu mohl být domluven až po, opět nikdo nezkoumal. A i když já blbá si všimla, že posouvá pásku podezřele dál, tak v tu chvíli jsem tomu prostě vůbec pozornost nevěnovala.
Takže ano, institut stížnosti tu je, ale v ničem Ti to nepomůže, protože nemáš důkazy.

Už jsem jednou podávala stížnost proti postupu úředníka státní správy a jsem vyléčená. Všechny důkazy jsem měla v ruce, většinu z nich dokonce ve formě písemných podkladů podepsaných samotným dotyčným úředníkem, celý případ skončil až u ombudsmana a stejně to bylo celé na h.... Na přímou otázku formulovanou tak, aby odpověď musela být "ano" - "ne" se nedočkáš konkrétní odpovědi, např. na otázku "Kolikátého je dnes?" je odpověď "Vanilková". Jednoduše mi nikdo nebyl ochotena na mé přímé otázky odpovědět a celé vyjádření k mé stížnosti bylo vždycky psáno v tom duchu, aby z člověka udělali buď hysterku, nebo blázna.
Takže já už moc dobře vím z vlastní zkušenosti, že to je akorát další papírová válka s byrokraty, která tě stojí akorát energii a nervy - prostě se akorát nas.... podruhé.